Ne nebojte se, nebudu psát článek o výhodách kolektivizace nebo JZD. Chci jen poděkovat všem, kteří se odvážili a vyrazili o víkendu na MČR štafet a družstev.
Ale abych začal od začátku. Účast na MČR jsem plánoval, ale myslel jsem, že budu pouze doprovod Kuby v SCM a já sám si čekání na shromaždišti zpříjemním účastí v MIXech. Na začátku srpna se ale ozvala Anička, že si musíme vyběhnout body v H21 na posledních štafetách v Jihlavě, abychom se kvalifikovali do H21 na MČR. Měli jsme běžet ve složení s Vojťasem, Ančou a se mnou. Mě od začátku léta trápila patička a v podstatě jsem neběhal. Pokud jo, tak do hodiny v bolestech a ze strachu, že se něco urve. Také jsem začal počítat a vyšlo mi, že bychom oba závady museli být do 12. To se mi zdálo absolutně nereálné. Nicméně Aničku jsem jmenoval kapitánkou a ta byla neúprosná. Štafety v Jihlavě byli pro mě otřesné. Vojta zaběhl super a Anička ještě líp (oba dny porazila kluky z béčka z Turnova) a já to na finiši vždy podělal. Takže jsme si nevyběhli ani bodík.